2018 - Cesta je příliš hluboká

26.11.2018

Symbolika instalace a doprovodného aktu, rekonstrukce rituálu

Do kaple jsem nainstalovala ženskou figurínu. Postavila jsem jí na místo oltáře. Má černou hlavu, bílé tělo. Stojí v kapli nahá, ozdobená šperky a parožím. Na nohou má červené lodičky, místo dlaní skleněné žárovky. Přes mírně přivřené oči hledí někam do dáli, svět lidí úspěšně míjí. Spletené husté oříškové vlasy jí splývají přes ramena až k pasu... Má mírně otevřená ústa, jakoby se chystala něco vyslovit. Ruce jsou rozpřažené, nakračuje jednou nohou dopředu směrem do středu kaple. U nohou jí leží drobné sošky podivných zvířat, či bytostí... nechybí tu vykuřovadla, mušle, kamínky, kostelní a obětní svíce. Celý oltář doprovázejí čtyři "strážci". Jsou to vlastně dřevěné větve stojící ve stojanech na vánoční stromeček. Větve či klacky jsou stejně, jako podivné figurky na oltáři ozdobené převážně skleněnými korálky, peřím, fragmenty z rozbitých dětských hraček. Vypadají, jako záhadné bytosti z devonu.

Uvedení celé instalace bude doprovázen obřadem: 5 žen oblečených do bílého oděvu drží kostelní svíce. Přicházejí ve skupině a zpívají, teprve se ladí, jsou slyšet vokály, které se proplétají, hledají společný tón. Přihlížející diváci vytváří špalír, jsou součástí procesí. Kousek před kaplí se ženy zastaví a ztiší se, do prostoru kaple vejdou pouze ony za úplného ticha. Uvnitř se postaví do půlkruhu a zazpívají lidovou píseň "Ze země jsem povstal":

Ze země jsem na svět přišel

Na zemi jsem lásku našel

Po ní chodím jako pán

Do ní budu zakopán

Potěš mě pán bůh sám

Zaříkávadlo:

Vzývání ČERNÉ PANNY

"Vítej černá noci, bráno podsvětí, z Tebe mi srdce buší, cítím ten pomyslný práh života a smrti. Černá panno, která mi kráčíš v ústrety s otevřenou náručí. Nebojím se Tě a mám Tě ráda, dávám Ti místo ve svém srdci. Umíš správně rozhodovat, co žít má a co má už odpočívat. Nauč mne odevzdávat nepotřebné a správně roubovat strom života, aby plody na jaře rostly směrem k létu šťavnaté a chutné. Ooo černá panno, matko z podzemí, ty temná krvi vyživující všechny bytosti, dávající úrodu, ty věčná bohyně plodnosti nespěchej a odpočívej do sytosti v tomto nočním čase. Když ty odpočíváš, mají svět v rukou démoni a Ti co nechtějí spát ani odejít, až se v plné síle vrátíš, uzdrav vše, co je potřebné. Na oplátku Ti dáváme svou trpělivost a lásku.

A tak tu stojíme, abychom Tě upomněli na pramen světla, že jsi a vždy budeš součástí tohoto světa. Posíláme k Tobě za bránu podsvětí paprsek, abys věděla, kam se má Tvůj zrak upřít, až se probudíš, až se rozkoukáš, přijď zase k nám, zářivá paní. Naše Matko. Bohyně smrti, přijmi prosím světlo života."


Symbolika černé panny

Konec října představuje začátek temné poloviny roku, magický čas předtuch a tajemných poznání. V prvních třech týdnech tohoto období, v keltském kalendáři jej nazýváme Samhain, je černá bohyně panna oplodněna Duchem, čili světlem, aby se za zimního slunovratu mohl zrodit nový sluneční bůh. My nejčastěji známe tento čas, jako " dušičkový", kdy se pomezí mezi světem živých a mrtvých prolíná. Vzpomínáme na zesnulé blízké a na svůj rod, díky němuž tady stojíme. Zapalujeme svíce, jako by jsme rozsvěceli majáky na pobřeží, aby lodě, které plují kolem nenarazili na útes. Zároveň tímto aktem definujeme hranice, kde se můžeme v klidu a míru společně setkat. Tma nás přirozeně vede hlouběji do sebe samých. Prožívaný svátek nás učí úctě ke smrti a posmrtnému životu. Zemřelým věnujeme myšlenky či tiché modlitby. Víme, že se jednou také ocitneme na druhém břehu.

Aspekt černé bohyně je znám už ze starobylého Egypta v podobě bohyně Isis, jenž byla s největší pravděpodobností předchůdkyní panny Marie. Tvář Isis byla černá a pod jejími soškami býval nápis "Virgo paritura /Rodící panna", černá panna jako symbol úrodné země, která je oživována paprsky slunce.

Na počátku nebylo nic, jen tma a Bůh řekl: "Budiž světlo!" Byla to tedy tma, ze které povstalo světlo. I alchymisté nazývali prvotní hmotu Prima materia - černá panna. S příchodem křesťanství byly sošky přejmenovány na černé Madony a většinou byly umístěny v podzemí katedrál. Lidé je s úctou nazývali blažené podzemní Paní nebo také naše Paní z podzemí. Nejslavnější ze všech je chartresská madona, která střeží místo se silnými telurickými proudy, což je znázorněno hadem, kterého madona drtí patou. Dává tak najevo, že ovládá tuto sílu.

První křesťané si těchto sošek velmi vážili a uctívali je. Jedna z legend vypráví, že nejdéle uctívaný kult černé madony u nás je na Svaté hoře v Příbrami.

Obraz panny Marie podle všeho souvisí s pohanským kultem plodnosti a symbolem Matky Země.

Černá madona bývala nalézána v zemi, v kryptách a u pramenů, i v místech různých geologických anomálií. K nalezeným soškám se vážou pověsti o setrvávání na místě nálezu a nepochopitelných vraceních, pokud byla soška přenesena.

Nejznámější Černá madona na našem území je patrně z Celetné ulice, z domu U černé matky boží. Další se nacházejí např. v Českém Krumlově, Kadani (Černá Matka Boží od Svaté brány), Brně (Černá Madona Svatotomská), mnohé byly ztraceny již v dávné minulosti jako vzácná gotická Černá Madona z Roudnice vytvořená pro Václava IV.

Výskyt Černých Madon je doložen v celé Evropě.

Zdroj:

www.spirit.cz, https://druidova.mysteria.cz/TAJEMNO/CERNA_MADONA.htm, www.psychologiechaosu.cz,