V roce 2013 jsem vydala tuto knížku za pomocí crowdfundingu.  Ilustrovaná kniha básní se jménem „Orlice“. Vnímám jí jako básnicko-kresebný projekt. V knize je zaznamenán toužebný vztah mezi mužem a ženou. Jde o poetické poselství.

V knize je 27 básní a kreseb, 116 stránek, vydáno 300 ks.

Louskání

Poznání se prý skrývá v lásce

tak jako ořech ve skořápce.

Není to ale trochu kruté,

takové srdce rozlousknuté?

Prý každou láskou rosteme.

To já už nechci, prostě ne!

Nechci poznání za tu cenu.

Sklopím oči a minu ženu

která by svoje jemné ruce

vztáhla a rozlouskla mé srdce.

Rozmluvím jí to pokušení.

V mé hrudi žádné srdce není.

Kdysi tam, pravda, jedno bylo,

to však už dávno dosloužilo.

Nabídl jsem je párkrát ženám

a koukám, že už žádné nemám.

Aspoň mi tedy nebrání

V tom nežádaném poznání.

Svatá hora

Bouře pode mnou na obzoru.
Jsem vysoko na svaté hoře
uprostřed andělského sboru
a úpatí omývá moře.

To moře tvoří bledé tváře
plné strachu a nepokoje.
Jen v jedné zbylo trochu záře.
Podobá se mi. Není moje?

Stačí být chvíli nad hladinou
a postavit se čelem k bouři.
Jen osvícení nezahynou,
oheň se nerozplyne v kouři…

Stejná tvář nahoře i dole
Ty tváře patří ke mně obě.
Tak jsme si zvykli na dvojrole
že jedním budeme až v hrobě?

Podzimní láska

Podzime, letos příliš krátký

Jsi špatnou dobou pro začátky

Tvé lásky jsou ty nejkratší

Krátící se den nestačí

Je krátký pro splynutí duší

A v noci už jen srdce buší

Uvězněná horkými těly.

Divoké husy odletěly…

Mé tělo na kameni leží

Na ně i všude kolem sněží…

Odejdu a má silueta

Zůstane tady do skonání

Ano, snad do skonání světa

Jistě však do jarního tání.

Omšelý poustevník

Co udělá až zjistí
že opadalo listí
omšelý poustevník
a potok, zrádce jeden
zas už se pokryl ledem?

Zjistí jak země voní
až zahrabe se do ní
omšelý poustevník
pak přemístí se v čase
a vyhrabe se zase.

Opilý ještě vůní
koupe se v lesní tůni
omšelý poustevník
až bláto z duše smyje
zjistí zda ještě žije.

Bude-li živý ještě
tak napije se deště
omšelý poustevník
a před lidskými hlasy
do houští prchne asi.

Kdyby mohlo být po mém
byl by už dávno stromem
omšelý poustevník
kořeny pod zemí
v oblacích větvemi.

Vrstvy

Vrstva po vrstvě opadává
Pod vrstvou bídy světská sláva
A pod ní, někde na počátku
štěstí pohyblivého svátku.

Dole pod zemí lidské kosti
A stopy lidské přítomnosti
Nakonec vrstva s vrstvou splývá
A ze stěny se někdo dívá.

ilustrace: Raduše Chocholoušová

básně: Petr Dvořáček

Vydala v roce 2013 R. Ch.