Cesta je příliš hluboká

Cesta je příliš hluboká

Radka Chocholoušová

Symbolika instalace a doprovodného aktu, rekonstrukce dušičkového rituálu

Do kaple jsem nainstalovala ženskou figurínu. Postavila jsem jí na místo oltáře. Má černou hlavu, bílé tělo. Stojí v kapli nahá, ozdobená šperky a parožím. Na nohou má červené lodičky, místo dlaní skleněné žárovky. Přes mírně přivřené oči hledí někam do dáli, svět lidí úspěšně míjí. Spletené husté oříškové vlasy jí splývají přes ramena až k pasu… Má mírně otevřená ústa, jakoby se chystala něco vyslovit. Ruce jsou rozpřažené, nakračuje jednou nohou dopředu směrem do středu kaple. U nohou jí leží drobné sošky podivných zvířat, či bytostí… nechybí tu vykuřovadla, mušle, kamínky, kostelní a obětní svíce. Celý oltář doprovázejí čtyři „strážci“. Jsou to vlastně dřevěné větve stojící ve stojanech na vánoční stromeček. Větve či klacky jsou stejně, jako podivné figurky na oltáři ozdobené převážně skleněnými korálky, peřím, fragmenty z rozbitých dětských hraček. Vypadají, jako záhadné bytosti z devonu.

Uvedení celé instalace bude doprovázen obřadem: 5 žen oblečených do bílého oděvu drží kostelní svíce. Přicházejí ve skupině a zpívají, teprve se ladí, jsou slyšet vokály, které se proplétají, hledají společný tón. Přihlížející diváci vytváří špalír, jsou součástí procesí. Kousek před kaplí se ženy zastaví a ztiší se, do prostoru kaple vejdou pouze ony za úplného ticha. Uvnitř se postaví do půlkruhu a zazpívají lidovou píseň „Ze země jsem povstal“:

Ze země jsem na svět přišel

Na zemi jsem lásku našel

Po ní chodím jako pán

Do ní budu zakopán

Potěš mě pán bůh sám

Poté zazní zaříkávadlo:

Vzývání ČERNÉ PANNY

Vítej černá noci, bráno podsvětí, z Tebe mi srdce buší, cítím ten pomyslný práh života a smrti. Černá panno, která mi kráčíš v ústrety s otevřenou náručí. Nebojím se Tě a mám Tě ráda, dávám Ti místo ve svém srdci. Umíš správně rozhodovat, co žít má a co má už odpočívat. Nauč mne odevzdávat nepotřebné a správně roubovat strom života, aby plody na jaře rostly směrem k létu šťavnaté a chutné. Ooo černá panno, matko z podzemí, ty temná krvi vyživující všechny bytosti, dávající úrodu, ty věčná bohyně plodnosti nespěchej a odpočívej do sytosti v tomto nočním čase. Když ty odpočíváš, mají svět v rukou démoni a Ti co nechtějí spát ani odejít, až se v plné síle vrátíš, uzdrav vše, co je potřebné. Na oplátku Ti dáváme svou trpělivost a lásku.

 A tak tu stojíme, abychom Tě upomněli na pramen světla, že jsi a vždy budeš součástí tohoto světa. Posíláme k Tobě za bránu podsvětí paprsek, abys věděla, kam se má Tvůj zrak upřít, až se probudíš, až se rozkoukáš, přijď zase k nám, zářivá paní. Naše Matko. Bohyně smrti, přijmi prosím světlo života.

Po zaříkání skupina žen odevzdá svíce na oltář a odchází pomalu ven. Spustí se bouřka a vytí vlků.