Bitva dvou draků, pravého a falešného

„V polích zápasí dva draci. Jejich krev je černá a žlutá.“ Kun/Kchun, Kniha proměn

Slunce pomalu mizí za obzor.
Na zčernalém poli mezi šedými skalami bojují dva draci. Bojují k zemdlení. Jejich zlost však neustupuje.
Z tlam odkapává krev a sliny. Křídla se těžce míhají vzpěněným vzduchem. Obří tělo příšery na obří tělo druhé. Kůže praská. Nárazy krunýřových pancířů vystřelují jiskry. Řev zaplavuje prostor.
Rvou mi vlasy.
Drápy hluboko zaťaté do všeho nablízku. Ocasy sviští vzduchem a mizí v divokém spletenci. Vzpěněná těla dunivě funících vzteklých ďábelských saní do sebe znovu a znovu narážejí.
Ohlušují mě.
Posvátná hrůza letí jako vítr v ozvěnách skalistých útvarů. Rozžhavená země se pod ohnivým dechem dává do pohybu.
Křičím s nimi.
Nastává hluboká jasná noc. Konečně oba zemdlí na zpustošené zemi. Rozhrnuji jejich kůži a snažím se do nich vejít. Tiše leží a já v záhybech slepené a potrhané kůži s nimi. V objetí jednoho.
Procházím skrz něj.
Vidím krápníky tkání a červené řeky krve a v nich odraz jeho modrých očí.
Nenávidím ho tak, že bych ho chtěla roztrhat. Zevnitř. Pohltit ho beze zbytku svou nepochopitelnou silou.
Zaplétám se do jemných pramenů jeho vlasů. Vášnivě ho objímám. Lepím se k němu schnoucí krví.
Slunce už dávno zapadlo. Nocí se prohnal vítr a jemně nazdvihnul dračí šupinky. Pomalu přestávám napínat svaly.
Usínám přimknutá k jeho chladnoucímu srdci.
2017

Zaříkávačka draků 2017