2014 - Slávy dcera

"SLÁVY DCERA"

"Posvátná místa, kamkoliv kráčíš" ( Ján Kollár, "Slávy dcera")

Fotografická výstava založená na multiplicitě stále stejně se opakující situace v mém životě a mém vnitřním dialogu s "mnohovrstevnatostí" tohoto světa. Na výstavě jsem vedle sebe poskládala 20 fotografií stejného okamžiku (samo odcházející dítě), abych tak vytvořila jednotnou vrstvu, jakousi matrici, ve které se jednotlivé fotografie stávají jediným celkem.

Jednou stále stejnou situací, jen v jiných prostorách a časech. Snímky jsem vytvářela průběžně, během dvou předchozích let.

Oproti matrici složené z 20-ti fotografií odcházejícího dítětě, je postavena jediná veliká fotografie, která je osamocená jakýmsi vyvažujícím protipólem. Jedna myšlenka skrytá v jedné z mnoha vrstev tohoto světa. Nad dítětem, jsem nechala vznášet bílé bytosti.

"Nechci zlata, nápoje a jídla, titulů a korun žádati, chceš-li mi však čeho dopřáti, Slávo, matko milá! dej mi křídla!"( Ján Kollár, "Slávy dcera")

20 fotografií 420 × 594 mm vs. 1 fotografie 841 × 1189 mm

Rozměry fotografické instalace:

Matrice složená z dvaceti fotografií, 420 x 120 cm

1 fotografie 84 × 119 cm

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,

ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.

Nechť ruky, nechťby jazyk v okovy své vázal otrocké,

jedno to, neb nezná šetřiti práva jiných. ( Ján Kollár, "Slávy dcera")

Radka Chocholoušová je ženou mnoha talentů a širokého záběru. Od doby studií na velmi rozdílných uměleckých školách až do současnosti se střídavě věnuje kresbě a malbě, fotografii, konceptuální tvorbě, instalacím hraničícím se sochařstvím, videu, a dokonce i literární tvorbě a hudbě. Z tohoto zdánlivě náhodného těkání mezi formami se však na sklonku její první tvůrčí dekády vynořuje vnitřní logika, která je mnohdy překvapující i pro samotnou umělkyni.

Chceme-li zasadit tuto výstavu do patřičného kontextu, nevyhneme se slovům jako je mýtus nebo spiritualita. Nedejme se mýlit soudobými formami. Koncept, video, performance všechny tyto projevy mají sklon ke spekulativnímu formalismu, stavícímu originalitu výš než sdělení. Autorka těchto forem užívá, intelektuálnímu narcismu je však na hony vzdálena. Všemi těmi soudobými způsoby dává průchod mýtu, ať už v podobě střepin z dětství civilizace, nebo nového mýtu, který jako fénix vyrůstá na kulturním spáleništi.

Spiritualita v autorčině pojetí není ani náboženstvím, ani new age blouzněním. Spíš se blíží ve svém vlastním metaforickém jazyce moderní teoretické fyzice, pro kterou je hmota vlastně jen popisem vlnění, vibrací a sil, jejichž podstata zůstává tajemná. Duch je tím, co vede hmotu, aby se chovala tak, jak se chová. Podstata světa je tajemství, které můžeme uchopit jenom metaforicky, prostředky spirituální trancendence nebo prostředky umění. Autorka volí druhou z těchto možností. Všechny její práce jsou metaforickým uchopením tajemství.

A tak i tato výstava. Ani ne tříletá autorčina dcera Jasmína má jeden zvláštní rys: Od okamžiku, kdy se začala batolit, odchází. Naprosto bez zábran, bez ohlížení a očividně fascinovaná nějakým cílem, který ostatní lidé neumí nebo nechtějí vidět. A možná ani ne cílem, třeba je to jenom fascinace poznáním, které přichází na každé cestě. Poznání je posvátné. A proto posvěcuje i každé místo, na které člověk v cestě za ním vkročí. Je-li ovšem čistého srdce. Pak má ochranu andělů. A Dítě má čisté srdce. Stává se mytologickou postavou, malým Prometheem pod andělskou ochranou, který odchází, aby získal poznání i pro nás. Posvátná místa, kamkoli kráčí.

Zbývá jen dodat, že klíč k citaci omšelého velikána, buditele Slovanstva Jána Kollára najdeme v Předzpěvu Slávy dcery, jeho díla, o kterém každý slyšel, ale nikdo je nečetl: "Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou. Ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok." To my jsme zotročeni vlastním strachem a potřebou mít všechno a všechny pod kontrolou. Dítě nezná takový strach. A ještě jeden motiv souvisí se starým panslavistou: Kdejaké importované mytologie se chápeme ochotněji, než svých vlastních kořenů. Avšak, jak praví klasik o Slávě, bohyni všeho Slovanstva: "Nechci zlata, nápoje a jídla, titulů a korun žádati, chceš-li mi však čeho dopřáti, Slávo, matko milá! dej mi křídla!"

Petr Dvořáček - antropolog, hudebník, fotograf a spisovatel